Dušičky

13. říjen 2018

     Blíží se doba, kdy vzpomínáme na své mrtvé, vyzdobíme hroby kytkou nebo věnečkem a zapálíme svíčky. Naše teta každým rokem velmi pečlivě opatrovala své výstavní velkokvěté chryzantémy a dokonce balila každou zvlášť do papíru, aby je ochránila před případnými podzimními mrazíky. Marně! Z valné části kytky namrzly těsně před umístěním na hřbitov. Letos nám asi počasí dopřeje jít  zapálit svíčky v tričku s krátkým rukávem.

     Rozhodla jsem se, že tento rok vyrobím výzdobu na hroby vlastníma rukama. Nejsem sice žádný umělec, ale pokud se svým vědeckým přístupem zvládnu vyrobit dokonalé vánoční cukroví, pak tvorba nějakého věnečku nemůže být  sebemenší problém. Taky mě napadlo, že kromě vázacího drátu nic nebudu kupovat a vše potřebné si pořídím v přírodě. Chvilku jsem koketovala s možností, že zakoupím alespoň základní slaměný kruh, jejichž výrobou se zabývají naši vzdálení příbuzní a vyváží je s úspěchem do zahraničí. Padl mi ovšem zrak na naši velmi smutnou vrbu a  smutek k dušičkám patří, takže použiji její proutí. Jak stylové!

     Mnou s velkou snahou vytvořené šišaté útvary, které kruh připomínaly jen velmi vzdáleně, jsem byla nucena vystužit. K tomu účelu jsem použila pevné proutí z poškozeného opletení demižonu, které bylo určené na spálení. Paráda, geniální! Potom jsem velmi trpělivě, ač mě u toho pekelně bolala záda, uvazovala na kruhy rozličný materiál. Rozčilovaly mě takové drobnosti, jak upevnit gdouli či jablíčko a proč mi tam nedrží šišky.

     Mezi prvním a druhým věncem jsem odskočila do kuchyně - dostala jsem chuť na pizzu. S mým vynikajícím sugem z letošních velmi sladkých rajčat a právě dozrálými cherri rajčátky byla perfektní.

     Na své premiérové dušičkové umělecké dílko jsem velmi pyšná a doufám, že duše, kterým je určeno, ocení skutečnost, že jsem nešla na tržnici, ale do výrobků vložila spoustu své pozitivní energie spolu s myšlenkou na ty, kterým je určeno.

    

    

    

    

    

Vložit komentář