Po dovolené

2. září 2018

     Včera po návratu z dovolené mi nepřetržitý liják, blesky a hromy znemožnily procházku po zahradě za účelem zjištění, v jakém se nachází stavu po těch dvanácti dnech mé nepřítomnosti. Dnes už neprší, ale všechny nádoby od nejmenší misky po IBC kontejnery přetékaly vodou. Musela jsem vysvobodit všechny rostliny, které měly podmisky nebo podbedny, protože plavaly ve vodě. Něčemu tohle počasí velmi prospělo, třeba melounky pepino jsou nádherné, veliké a chuťově vynikající, Asimině a Tomelu se prohýbají větve pod tíhou plodů a některým citrusům budu muset podepřít větvičky, obzvláště pomerančů bude slušná úroda.

     Pohled na rostliny rajčat je ovšem žalostný. Většina plodů je popraskaná a v některých prasklinách už se stihla usadit plíseň, až na výjimky vypadají rostliny nehezky a ihned, jak čas dovolí, začnu s jejich likvidací. Se ctí se s tímto počasím vyrovnala rajčata podlouhlá a to především Opalka a pak již tradičně Scatolone. Velmi musím pochválit odrůdu Cencara, kterou jsem odsoudila jako rajče bez chuti a zápachu srovnatelné s plody v obchodech. Rostlina pořád vypadá velmi slušně a je obsypaná spoustou krásně červených plodů bez jediné prasklinky. A chuť ? Dlouhým pobytem na rostlině se v plodech zkoncentrovaly všechny cukry, kyseliny a aromatické látky a rajče je výborné. Salát z těchto rajčat v kombinaci se žlutými plody odrůdy Zoloto Kryma byl vynikající.

     Obrala jsem všechna zralá rajčata a budu se snažit je co nejdříve zpracovat. Už jsem vyrobila několik sklenic loupaných rajčat ve šťávě, kterých má enormní spotřebu při vaření moje dcera. Má sice připomínky, že z mých rajčat jsou její jídla mnohem sladší, ale to je snad dobře. Sušit už nebudu, mám velice slušnou zásobu v mrazničče a v zimě bude co mlsat. Rajčata mám letos opět velmi sladká, takže do protlaků. kečupu a suga nepřidávám žádný cukr. Některá rajčata jsem nakrájela na čtvrtky a nechala na plechu odděleně zmrazit v mrazničce, potom jsem je nasypala do sáčků a ona nevytvoří tu nehezkou kompaktní hmotu, ze které si musí člověk, když je na něco potřebuje, kousek odseknout mačetou.

     Na zemi je spousta jablek, tak dumám, co s nima. Bylo by fajn, kdybych v sobě našla dostatek energie, abych mohla některá odšťavit, jiná nastrouhat do sklenic pro potřebu pečení štrůdlů a taky by se dala nasušit. Čaj ze sušených slupek mám taky ráda. Babičku jsem dnes zaúkolovala krájením dýně, kterou mám v úmyslu kandovat. Práce a práce! Ještě, že jsem na dovolené přečetla vše, co bylo k dispozici  a další knihu si koupím až jako odměnu za vykonanou práci.