Podlouhlá rajčata

7. březen 2018

     Už v době, kdy jsem s pěstováním rajčat začínala a vybírala svoje první semínka na stojanech v obchodech, tak mě zaujala rajčata podlouhlá. Tehdy byly k dispozici jen odrůdy San Marzano 3 a Scatolone. San Marzano se mi líbilo, i když zrovna nevyniká produktivitou a je velmi náchylné na černání špiček plodů. U Scatolone mě rozčilovalo velmi pozdní dozrávání, rajčata byla dlouho zelená a já netrpělivá, myslela jsem, že se červených plodů do prvních mrazíků ani nedočkám. Suchou hnilobu vyřešil postřik Wuxalem Calcium a pozdní zrání zase velmi raný výsev. Každoročně vybírám u těchto dvou odrůd semínka z nejhezčích plodů, které narostly na nejzdravější, nejhezčí a nejproduktivnější rostlině a snažím se vypěstovat rajčata navyklá na moje podmínky.

     Loni mě okouzlila masitá podlouhlá rajčata. Taková odrůda Opalka a Andine Cornue F1 mě velmi mile překvapily. Jedná se o rajčata "suchá", která obsahují jen velmi málo semen a jak říká můj kamarád - lze do nich bezpečně kousnout, aniž ti teče po bradě spousta šťávy, která obyčejně končí na bílém tričku. Zkoušela jsem sušit tato až 250g vážící rajčata jen rozpůlená a výsledek byl dokonalý. Naložená v oleji jsou delikatesou, prostě "samé maso". Jsou ideální k přípravě kečupů a protlaků.

     Letos jsem svoje masité podlouhlé portfolio výrazně rozšířila. Odrůdě Opalka jsem pořídila polskou kamarádku POLISH LINQUISA, u firmy Vilmorin jsem zainvestovala do CORNABEL F 1, kolektiv doplnilo americké trio FEDERLE, JERSEY DEVIL a JERSEY GIANT.  K San Marzanu jsem doplnila SAN MARZANO LONG 2. Ještě mám v zásobě Corianne, Pozzano, Banán Červený a Hugo.

     Všechna tato rajčata jsou velmi citlivá na obsah přijatelného vápníku v půdě a to je velký problém, pokud je velké sucho, které navíc doprovázejí vysoké teploty. Jediným řešením je postřik vápenatými hnojivy na list. Musím se na to letos  více zaměřit a pak můžu doufat ve slušnou úrodu.