Ptáci

18.7.2017

Vyjdu na zahradu a pod muchovníkem debatuje pět kosů, vůbec se mě nebojí, naopak, dívají se na mě vyčítavě, že není co žrát a proč ty bobulky nedozrávají rychleji. Na mých dvou obrovských keřích je veliká úroda a člověk by předpokládal, že alespoň ochutná, marně! Loni jsem dokonce vyrobila strašáka a byl mi docela podobný, aniž jsem se o to nějak snažila, byl oblečen v mém sice starém ale značkovém tenisovém oblečení včetně kšiltovky. Za týden mu opeřenci posedávali na rameně. Také jsem zavěsila na větvičky spoustu CDeček a účinek žádný. Napadlo mě obalit keře starou záclonou, neůčinné, ptáci si našli mezírky a hodovali dále. Mám pocit, že je to docela bavilo překonávat ty moje nástrahy a dokonce jsem zaznamenala, že i tento živočich se umí poťouchle usmívat. Zkusím nějak zabezpečit alespoň několik větviček, ať mám co usušit do zimního čaje. Stejný příběh je s jahodami, co jsem nezakryla bylo sezobnuto. Pěstuji také kanadské borůvky a ty hodlám zabezpeči důkladně, ovšem ještě mě nenapadlo žádné jednoduché geniální řešení, snad na to brzy příjdu, borůvky začínají dostávat modrý nádech a kosí zpravodajská služba to již určitě zaznamenala. V letech minulých nasytily všechno ptactvo třešně ze dvou velikých stromů a spousta zbyla i na nás, ovšem letos vše zmrzlo a já ty kosy vlastně chápu, hlad je věc nepříjemná.