Skleník

14. leden 2018

     Ve vývoji mých názorů na koupi skleníku existují dvě etapy. Ještě nedávno jsem byla přesvědčená o tom, že bez skleníku nemůžu žít. Představa velkého množství krásných, rozmary počasí nedotčených rajčat a další nádherné zeleniny byla lákavá. Navíc jsem se zamilovala do skleníků viktoriánských. Jeden z nich jsem si mohla několikrát týdně osahat. To tehdy, když jsme zušlechťovali latifundie jednoho senátora. Byl prostě dokonalý, ten skleník. Jeho cenu jsem si ovšem netroufla ani odhadnout. Rovněž mě fascinují skleníky solární, to využití slunečních paprsků je vymakané.

     Protože pěstuji spoustu ruských odrůd, tak mě napadlo, že by  se těmto rajčatům mohlo líbit ve skleníku ruském. Tak jsem studovala nabídku ruských obloukových skleníků, líbí se mi.

     V současné době se nacházím ve stavu, kdy si myslím, že veliký skleník nepotřebuji. Příznivé klimatické podmínky mi umožňují dosáhnout uspokojivé úrody venku, třeba na vyvýšených záhonech. Stačila by jen nějaká střížka nad některá rajčata. Rozhodně si ale letos pořídím nějaký prosklený útvar na pěstování přísad, kterých bude hodně, a kapacita jižně orientovaných parapetů už nestačí. Představovala bych si něco "přilepeného" ke zdi, ale mám k dispozici jen stěnu západní a to se mi nelíbí. Já vím, že to není v současnosti zrovna IN, ale hodila by se mi spíše orientace na východ.