Sobota

3.6.2017

Vstávám ve čtyři, vzbudili mě ptáci, kteří dnes měli neobvykle hlasitou ranní poradu, z protější hospůdky se loudají poslední účastníci oslavy Dne dětí. Zadělám těsto na celozrné žitné housky a než vykyne, jdu se projít po zahradě, abych zhruba naplánovala, co bude dnes potřeba udělat. Ovšem nejraději bych jela přes kopec na Slovensko, kde bývají v sobotu parádní zahradnické trhy. Musím pozalévat to, co jsem včera večer nestihla, voda v kontejneru došla a tak bude nutné jít s konvema k řece, která teče naštěstí hned za plotem. Kvete bez, bylo by dobré vyrobit sirup. Měla bych do třetice vysít červenou řepu a ledový salát, dva předešlé pokusy mi něco zlikvidovalo, tentokrát výsev zakryji netkankou.  Několik paprik v květináčích už se tváří velmi naštvaně, měla bych je vysadit na záhon, k tomu použít zbytek kompostu a založit nový. Pohnojit by potřebovala rajčata a fíkovníky v kyblíkách. Kolem plotu, obrubníků, keřů a stromů,  tam kde nedosáhne sekačka, bych mohla zahradníma nůžkama ostříhat vysokou trávu. No jo, ale! Odpoledne hraje Plíšková a to si jako bývalá aktivní tenistka nemůžu nechat ujít. Kruci, cosi mě svědí na břiše! Klíště, letos už čtvrté! Právě kvůli přechozené borelióze už ten tenis hrát nemůžu. A z toho jsem smutná, jako ta vrba.