Sucho II

2.7.2017

Moje naděje, že by  na začátku prázdnin mohlo škodolibě pršet, se nenaplnila, stejně nenaplněné mám zásobníky vody a v řece už ryby začínají vyhledávat hlubší tůňky. Mám takový dojem, že někdo, a já netuším kdo, nad námi zatáhl wimbledonskou střechu. Občas k nám vítr donese několik kapek, abychom zjistili, že někde blízko prší. Vždy jsem si stěžovala, že jsem k pěstování zeleniny vyfasovala nejhorší místo na zahradě, které  je stíněné z východu obrovskými smrky, z jihu hospodářskou budovou a ze západu vzrostlou třešní. Letos je toto místo pro zeleninu požehnáním, na řádku červené řepy je dokonce přesně poznat, kam dosahuje stín budovy, ve stínu je slušná řepa, za hranou rostou jen utrápení mrzáčci. Co není zaléváno, neroste. Tráva je úplně žlutá a suchá a já nebudu mít díky tomu kompost, kupované substráty už nechci ani vidět. Asi budu muset zavést hydroponii, k té je ovšem zapotřebí voda. Je to všechno nějaké začarované. Byla jsem navštívit paní Konvalinku a je mi líto její krásné zahrady a jí nakonec taky, totální baznaděj, můžete pracovat od rána do večera, a jediná tekutina, která zahradu zvlažuje, je váš pot.  Nerostou ani pampelišky, jen té divizně sucho vůbec nevadí, vyrostla do více než dvou metrů a vesele kvete, bude na čaj proti kašli.