Sucho

11.6.2017

Byly doby, kdy to u nás probíhalo podobně jako v Egyptě na Nilu. Každé jaro, když na horách začaly roztávat spousty v zimě napadaného sněhu, jsme očekávali zatopení zahrady. Ovšem ne radostně a s příslibem veliké úrody, ale s obavami. Hlavně vzlínající voda ve sklepě, která se snažila vyrovnat hladinu s říčkou, byla hodně nepříjemná, celé léto jsme potom sušili sklepy. Najednou někdo někde přepnul na úplně jiný režim. V zimě moc nesněží, na jaře nemá co tát a my máme ve sklepě sucho, ovšem nejen ve sklepě, všude. V potoce teče tak málo vody, že se při jejím nabírání do konví musím ohýbat tak hluboce, že hrozí, že se jednou prostě nenarovnám. Pořízení nějakých zásobníků na chytání dešťové vody bylo naprostou nezbytností a uvažujeme jejich počet ještě navýšit. Nemám žádný přístroj na měření srážek, ale máme v rohu zahrady tři vysoké smrky a jednu jedli a pod nimi je neustále totální sucho, pokud je pod nimi po dešti mokro, pak zapršelo důkladně. Už hodně dlouho se to nestalo. Nedostatkem vody trpí nejen zelenina a drobné ovoce, které s vypětím všech svých fyzických sil stačím pozalévat, ale taky ovocné stromy a na úrodě je to poznat. Včera po delší době zapršelo a já jsem si myslela, že docela důkladně, omyl, moje známá paní Konvalinka mi sdělila, že to byly pouhé 3mm. Večer jsem vysazovala přísadu kedlubnů gigant a musela jsem do každé jamky nalít spoustu vody, je sucho do docela velké hloubky. Určitě jednou zaprší pořádně a dlouho a já vím přesně, kdy to bude, v době nejvhodnější na to, aby mi popraskala zrající rajčata. Na obrázku je vyschlá říčka z předloňska.