Vánoce za pokladnou

26. prosinec 2017

Potřebuji odpracovat ještě dva roky, abych někdy v daleké budoucnosti měla nárok na důchod. Netoužila jsem po žádných manažerských pozicích ale po jednoduché práci pokud možno v sedě. Prošla jsem pracovním pohovorem a stala se součástí velké supermarketové rodiny a je  ze mě pokladní, vlastně prodavačka specialista. Ráda pracuji s lidma a svět před pokladnou je mnohem pestřejší, než jsem si vůbec představovala. Existují zákazníci příjemní a nepříjemní, bohatí i chudí,zakomplexovaní i vychloubační, zákazníci, kteří s vámi jednají, jako byste byla vzduch, i zákazníci, kteří vám popřejí dobrý den. Práce mě baví, ovšem to, co se dělo před svatky, mě šokovalo. Davové nakupovací šílenství, neustálé fronty a přeplněné košíky, všichni někam spěchají a jsou nezvózní a podráždění. Že mám taky nárok na pauzu? Nezájem, my tady stojíme v řadě, tak makejte. Že mi končí směna a chci jít taky domů? Opouštím pokladní box v obavách, že mě dav zlynčuje. Zákazníci berou útokem oddělení nápojů, ovoce zeleniny, ryb, masa, drůbeže, uzenin a pečiva. Vy je musíte obdařit tím nejkrásnějším úsměvem a popřát " Hezké svátky". Pokud většině neprasknou panděra, nebudou mít zažívací potíže nebo alespoň žlučníkový záchvat, bude to zázrak. Zítra jdu znovu do práce, zákazníci začnou nakupovat na Silvestra.